* LN Co je nyní hlavní starostí prezidenta Hospodářské komory ČR?
Kombinace různých faktorů, které činí podnikatelské prostředí nesrovnatelně těžším než v době covidu. Na podniky dopadají cenové šoky v podobě růstu cen pohonných hmot, elektřiny a plynu. U elektřiny se to opakuje, protože její ceny už dramaticky vzrostly po pádu Bohemia Energy. Sílí nedostatek výrobních vstupů. Už nejde jen o čipy, ale i některé suroviny dovážené z Ukrajiny a Ruska. Některé firmy kvůli tomu zastavují výrobu. Začíná chybět hutní materiál, je problém s dopravními cestami pro dovoz rudy. Škodě Auto chybí dovozy z Ukrajiny. Sklárny se potýkají s obrovským nárůstem cen elektřiny. Dalšími faktory je obecně vysoká inflace a nedostatek na pracovním trhu, který je napjatý dlouhodobě, a tento problém ještě zhoršil odchod části Ukrajinců. Roste také tlak na mzdy, nejen ze strany českých, ale i zahraničních zaměstnanců. Současně očekáváme příliv migrantů, kdy je otázkou, zda to pro trh práce bude dobře, nebo špatně.
* LN Kdy je migrace pro vyschlý pracovní trh dobře a kdy špatně?
Historie ukazuje, že migrační vlna ve střednědobém a dlouhodobém horizontu téměř vždy vedla ke zvýšení produktivity a urychlení hospodářského růstu a růstu blahobytu v dané zemi. Migranti jsou obvykle ochotni tvrdě pracovat, přizpůsobovat se, učit se rychleji než domácí. A pracovat za méně než jejich domácí kolegové. Právě toto je vždy zdrojem růstu produktivity. Obvykle se to však nelíbí odborům a místním lidem. Druhá věc je, že my jsme byli zvyklí, že u nás Ukrajinci vykonávali většinou nízko kvalifikovanou práci. Teď sem mohou přicházet inženýři, doktoři, celá profesní struktura. Takže je to pro nás nemalá šance a do značné míry záleží na tom, jak ji dokážeme uchopit, jak rychle je dokážeme zapojit. Proto se také HK ČR snaží nabízet ubytování s prací, dále pomoc s ověřením profesní způsobilosti, protože ti lidé na útěku si často nestačili či nemohli s sebou vzít doklady o vzdělání. Pomáháme také se vzděláváním dětí. Ne vždy je ale taková nabídka efektivní.
* LN Jak to myslíte?
Mám informace, že když je příchozím v centrech pomoci nabízeno ubytování, skočí po něm všichni. Když jde o ubytování s prací, zájem je daleko menší. Okamžitou pomoc samozřejmě udělejme hned. Ale současně s naší solidaritou začněme dávat najevo, že si musejí najít práci, pokud tady chtějí zůstat, a že jim v tom v maximální možné míře pomůžeme.
* LN Co říkáte opatřením vlády proti růstu cen energií?
Zrušení silniční daně nebo povinnosti přimíchávat do pohonných hmot biosložku bude mít na ceny marginální, skutečně marginální vliv. Až třetí vládní opatření míří stejným směrem, jako jsme chtěli my přes Čepro, tedy kontrola ziskové marže. Nevím však, jak rychle to bude možné udělat, a také, zda se mezitím ceny ropy nezastabilizují. Pokud by vláda chtěla použít nějaký opravdu účinný nástroj, pak by musela sáhnout na spotřební daň. Ta dělá asi 10 korun na litr u nafty a 13 korun u benzínu, při jakékoliv ceně, takže její snížení už by bylo znát. Ovšem proti tomu stojí jiný argument – spotřební daň generuje velmi významné příjmy pro státní rozpočet. Což v situaci, kdy jsme se zadlužili kvůli covidu a budeme potřebovat další neplánované výdaje z titulu rusko-ukrajinské války od pomoci migrantům až po zbrojní pomoc Ukrajině, není žádoucí. Nicméně kdyby se ukázalo, že se bude vlna růstu pohonných hmot opakovat, jediné efektivní řešení je ta spotřební daň.
* LN Co zastropování cen, po němž část podnikatelské sféry volá?
Zastropování není tak jednoduché, jak si myslíme a jak to lidé vnímají při pohledu do Polska či Maďarska. Poláci si hrají s DPH a to má to obrovský dopad na státní rozpočet a vyvolává to dílčí nedostatky, až vyčerpání zásob pohonných hmot. Maďaři zase zastropovali ceny plynu a opět to tam vede ke zvyšování nerovnosti ve společnosti a také k rychlejšímu vyčerpání zásob. Navíc je to komplikované i z právního hlediska, i když Evropská komise v úterý vydala prohlášení, kde naznačuje, že bude zastropování cen energií připouštět.
* LN Hospodářská komora ČR přišla s vlastním konceptem na snížení cen pohonných hmot. V čem spočíval?
Navrhovali jsme využít toho, že stát ze 100 procent vlastní společnost Čepro, která má asi 200 čerpacích stanic Eurooil a asi sedmiprocentní podíl na trhu. Pokud by jí stát nařídil snížit marži, pak by mohla nižšími cenami konkurovat ostatním a působit tak na cenu na trhu. Vláda se proti tomu silně vymezila s tím, že by to spíš vedlo k vyčerpání zásob Čepra a ostatní by se nepřizpůsobili. Dobře. Ale v takovém případě by bylo jasně vidět, že si ostatní majitelé čerpacích stanic drží vysoké marže, což bych považoval za užitečný politický signál. Vláda touto cestou nechce jít, rozumím, má to svá rizika.
* LN A co by se dalo udělat u plynu?
Evropská komise ústy pana Timmermanse prohlašuje, že jsme schopni významně, snad o polovinu, snížit závislost na ruském plynu během roku až dvou. To by přicházelo v úvahu pro některé přímořské státy, které mohou snadno dovážet zkapalněný plyn. Jsem přesvědčen o tom, že jsme nuceni se vysoké závislosti na ruském plynu zbavit, ale jsem skeptický k tomu, že by to mělo jít tak rychle. Pro zemi bez přístupu k moři, jako jsme my, by náklady související s dopravou, přečerpáním a zpětným převedením do plynného skupenství byly velmi vysoké. Výrazným způsobem by to podkopalo konkurenceschopnost naší ekonomiky a silně dopadlo na spotřebitele. Proto bychom měli hledat nějaké celoevropské řešení. Včetně distribučních kanálů pro plyn. A včetně možností – podobně jako za covidu – kompenzací pro nízkopříjmové a v tomto případě asi i středněpříjmové skupiny obyvatelstva a pro podnikatele, kteří jsou zasaženi vysokou cenou plynu. Nalézt řešení ale samozřejmě nepůjde mávnutím kouzelného proutku.
* LN Hlavní ekonom Generali CEE Holding a bývalý guvernér ČNB Miroslav Singer v sobotním rozhovoru pro LN řekl, že bychom se měli dohodnout s Polskem, které si chystá systém pro dovoz a využívání zkapalněného plynu.
I kdyby se nám podařilo se s nimi dohodnout a vybudovat si logistický systém, například speciální železniční trať pro dovoz zkapalněného plynu, trvalo by to dlouho a už jsem zmínil, že by to stálo hodně. Nákladové rozdíly by byly i v rámci samotného Polska. Podobně by to vypadalo i v případě dovozu zkapalněného plynu z Itálie a jiné možnosti prakticky nemáme. Geografická vzdálenost prostě z hlediska nákladů hraje velmi důležitou roli. Musíme se připravit na to, že ruskoukrajinská krize bude znamenat prudké zvýšení nákladů. Ale současně že s nějakým prudkým zlevněním a návratem na předválečné, či dokonce předcovidové časy počítat nemůžeme.
* LN Co se stane s cenami energetických surovin po skončení ruskoukrajinské války?
Určitě se zastaví jejich růst, ale s významným poklesem nepočítejme. To, že teď nebyl spuštěn Nord Stream 2, je v tomto okamžiku správně. Zda odebírat, či neodebírat ruský plyn či ropu vůbec, to je Sophiina volba, protože z každého dolaru, který zaplatíme, jeden z ruských tanků ujede pomyslných deset metrů směrem na Kyjev. Ani přerušení dovozu plynu a ropy do Evropy totiž ruskou agresi hned nezastaví. Putin má stále podporu a i přes výpadek příjmů z dodávek ropy a plynu by Rusko podle mého názoru bylo ještě dlouho schopno ve válce pokračovat. Ruská společnost si dokáže utáhnout opasky, když je dobře zpracovaná propagandou, zaměřenou na jejich národní hrdost. Střední Evropa si takové utažení dokáže představit jen zčásti a západní Evropa – obávám se – vůbec. Sociální a politická destabilizace a nejistota, to je přesně to, co si Putin přeje.
* LN Jak vlastně nyní na ruskou agresi reagují světové firmy, které vyvážejí či mají investice v Rusku?
Krátkodobě je vše ovlivněno odporem vůči ruské agresi a válečným zločinům, kterých se Putinův režim dopouští. Z Ruska se stahuje jedna velká firma za druhou. Nevidím do duše jejich vlastníkům ani špičkovým manažerům, některé to dělají z přesvědčení a jiné kvůli tomu, že se prostě nic jiného dělat nedá. Přišly by o klienty v celém západním světě, v Evropě, ve Spojených státech i jinde, protože by si kvůli Rusku zkazily image. Ale čím delší a rozmazanější konflikt bude, tím menší bude odpor a protiruská naladěnost. Budou se stále více hledat cesty, jak se s Ruskem politicky i ekonomicky dohodnout. Okamžitě je nejdůležitější zastavit utrpení ukrajinských obyvatel. To znamená ukončení války. To má dvě roviny. První je ukrajinská, jak dlouho budou Ukrajinci schopni s naší maximální pomocí bojovat, neboť současné ruské podmínky jsou pro ně nepřijatelné. Znamenalo by to ústup Putinovi s rizikem, že po Ukrajině mohou přijít nové ruské požadavky. S tím souvisí ta druhá rovina. Po ukončení války musí jednak Ukrajina mít právo se sama rozhodnout, kde chce být a jak chce být, jednak USA a Evropa musí Rusku vymezit jasnou hranici, od jejíhož překročení budeme bojovat my všichni. A nemysleme si, že i když v Rusku bude nová, postputinovská administrativa, že okamžitě klekne na kolena a řekne, ať si Ukrajina vstoupí zítra do NATO nebo do EU. I Alexej Navalnyj, který je nejviditelnějším odpůrcem Putina, neprotestoval proti anexi Krymu. Hodně záleží na tom, zda poválečná Ukrajina bude schopna si demokraticky, stabilně sama vládnout. A ještě více záleží na tom, zda postputinovské Rusko bude akceptovat Ukrajinu orientovanou především na spolupráci s EU. Bude to dlouhý a bolestný proces, ale jedině tak vzniknou podmínky pro znovuzapojení Ruska do světové ekonomiky. Je to obrovský trh, země s obrovskými surovinovými zásobami. Samozřejmě velké a střední firmy, které se odtamtud dnes stahují, budou mít dlouhodobě zájem se tam vrátit. Navíc se hovoří o tom, že by Rusové mohli přejít na určitý ostrovní způsob hospodaření. Vytvořit si vlastní internet, vlastní zúčtovací systém. Koneckonců také během studené války byly obchodní vztahy daleko více omezené než dnes. Rusové jsou na to zvyklí. Ale to je jejich věc a povede to dlouhodobě k jejich stagnaci.
* LN Jsou ekonomické sankce, jež proti Rusku nasadilo mezinárodní společenství, účinné? A co je nejtěžší kalibr?
Dnes už jde o soubor sankcí, který bude mít na ruskou ekonomiku značný vliv, bez ohledu na už zmíněnou schopnost Rusů akceptovat snížení životní úrovně. Nejtvrdším dopadem je blokace rezerv ruské centrální banky. To výrazně omezuje sílu ruské centrální banky stabilizovat ruskou měnu. Pád měny spolu s nedostatkem, který bude daný různými zbožovými omezeními, vždy vede k rychlé inflaci a velmi rychlému růstu chudoby nemalé části obyvatel. Mluví se o vyloučení ze SWIFT, ale to je složité. Mimochodem, Číňané začínají připravovat nezávislý zúčtovací systém, založený na renminbi, aby byli nezávislí na dolaru. Tím by mohli Rusům pomoci.
* LN Nevytvoří Rusko, na nějž bude po konfliktu nahlíženo jako na více rizikovou zemi, než za jakou byla pokládána doposud, ekonomickou alianci s Čínou?
Myslím, že Číňané budou tím, kdo bude mít největší profit z ruskoukrajinské krize. Za prvé – když se Rusku ustoupí příliš, může si z toho Čína udělat některé závěry pro své vlastní chování vůči Tchaj-wanu. Za druhé – v okamžiku, kdy bude Rusko ostrakizováno ekonomicky, mohou mu Číňané nabídnout pomoc. Za to získají ještě daleko větší a výhodnější přístup k ruským surovinám. A obecně dále posílí svou pozici. Na rozdíl od Spojených států, které začaly ztrácet pozici hegemona, již měly po konci studené války v roce 1990 – kvůli problémům doma, v Iráku, kvůli nepříliš slavnému odchodu z Afghánistánu a nyní kvůli neschopnosti zabránit Putinovi, aby napadl Ukrajinu. Z ekonomického hlediska, pokud by současně odpoutání se od závislosti na Rusku znamenalo masivní vývoz zkapalněného amerického plynu na světové trhy, hlavně do Evropy, USA sice získají, ale dlouhodobě rusko-ukrajinský konflikt posílí především Čínu.
* LN Čína se ale v poslední době také dostává do částečné mezinárodní izolace. Kvůli podezření ze špionáže a podobně.
Čínská ekonomika je ale o mnoho silnější než ruská. Čínská armáda je asi také daleko mocnější, když se podíváme, jak se té ruské nedaří. A technologický i vzdělanostní potenciál Číny je daleko větší než Ruska. Čína je prostě hráč zásadního významu a napadení Ukrajiny je v této souvislosti obrovskou chybou Vladimira Putina. Nejen z hlediska toho, že na dlouho rozbil vztahy mezi Ruskem a Evropou. Ale také že tím definitivně pohřbil to, co asi bylo po léta jeho hlavní myšlenkou a co je asi i za touto agresí. Tedy stát se vedle Spojených států a Číny třetí světovou velmocí. Kvůli své agresi se Rusko během dvou desetiletí stane minoritním hráčem, na nějž bude Evropa ještě dlouho hledět s podezřením a kterého si Číňané chytrou politikou ekonomicky podřídí.
* LN Takže Čína může využít Rusko ve svém boji o ekonomické prvenství ve světě. To pro nás není dobrá zpráva.
Ano, využije. Ale je to stále lepší, než kdybychom měli Putinovy tanky na slovenských hranicích.